Jsem váš trenér

ROMAN JURÁK

Jsem Roman Jurák a pro fitness jsem se narodil. Maminka byla gymnastka, otec amatérský kulturista, děda strážník a jeho táta hasič. Celá naše rodina a sport jsou nerozlučné jako ocel činky a svaly borce
v gymu po několik generací. Měl jsem na vybranou?Sport v naší rodině znamená nejen smysl pro disciplínu, ale i důraz na svobodu. Mohl jsem zjistit, co znamená zpotit se při fotbalu, ochutnal bolest bojových sportů, svižnost florbalu i nároky vodního póla. Když mi bylo 16 let, konečně jsem se našel a na dlouhý čas se přikoval do posilky. Jako kluk jsem chtěl být velký a silný. Na zdech malého sklepa v brněnských Vinohradech jsem obdivoval plakáty s tehdejšími mistry posilování.
Už tehdy jsem věděl, že i já budu jednou mezi nimi.
Vážně.

„Pokud chcete být nejlepší, musíte pracovat s těmi nejlepšími.“

První roky tvrdého tréninku v rodinné atmosféře posilovny Evy Šabatové v Líšni přinesly chuť prvních závodů i prvních výher. Další stovky hodin znamenaly jednoduché poznání: pokud chcete být nejlepší, musíte pracovat s nejlepšími. Big One Fitness – bezkonkurenčně nejlepší tehdejší česká posilovna – byla správným krokem na cestě k nejvyšším metám. Protože potkávat se s mistry sportu a špičkovými trenéry je obrovská zkušenost. V roce 2010 jsem ji poprvé zúročil a stal se mistrem České republiky v kulturistice.Po dekádě ve fenomenálním tréninkovém prostoru jsem na vrcholu sil opustil místo, kde jsem jako šampión vyrostl a vydal se vlastní cestou. V roli osobního trenéra pro širokou veřejnost i profi sportovce jsem od roku 2017 a působím ve vynikajícím sportovním zařízení Fitness Boby centrum Brno.Proč jsem skončil s profesionální kulturistikou? Před několika lety jsem stál v Alpách na prudké sjezdovce. Pohled dolů na svah příkrý jako střecha mě ujistil o tom, že nejsem hazardér. Než jsem stačil najít bezpečnou cestu dolů, upadl jsem a těžce si zranil koleno. Znáte ty chvíle, kdy vám před očima proběhne celý život? Přesun do nemocnice ve sněhové bouři byl jen začátek vleklých komplikací a podcenění lékařské péče v zahraničí i u nás hrozilo náhradou kolenního kloubu. Doktoři mi řekli, že už možná nikdy neudělám ani dřep. To nejhorší se ale nestalo.

„Možná jsem mimo hru.
Ale pořád jsem sám sebou.“

Zjistil jsem pak jednu věc. Na vrcholu nejde být pořád. Člověk potřebuje pokoru, aby byl tím, kým skutečně je. A tu jsem díky velké bolesti a strachu našel. Po 11 letech jsem opustil svět, ve kterém jsem vyrostl a byl mi vším. Svět krásný, tvrdý a občas nezdravý. Odložil jsem honbu za vlastním stínem a nastoupil cestu zdravého středu. Možná jsem mimo hru, ale pořád jsem sám v sobě. Dnes vím, že každý extrém škodí. Umělé preparáty na jedné straně, ani super bio avokáda z Peru na druhé nejsou správnou cestou.Zaráží vás má otevřenost? Jsem bezprostřední člověk. Umím být empatický, lidem se snažím vyhovět a životem mě provází dvě slova: slušnost a lidskost. Člověka a to, kým je, nevnímám jako kus masa ve fitku, nýbrž jako někoho, kdo má své všední radosti i strasti. Mamince s dítětem, která běží z práce do školky, nenutím prémiové výživové doplňky. Dobře jíst, jak na proteiny a vitamíny nebo co je komplexní strava jí ale poradím vždycky.
Sport dává člověku kvalitní základ do života. Znamená smysl pro disciplínu, pracovitost a fair play. Jen to ale nestačí. Vystudoval jsem střední ekonomickou školu s maturitou a během studia jsem v rámci reprezentace nabyl kvalitní trenérské licence. Všechny, kterých jsem dosáhl, jsou akreditované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. U mě máte jistotu, že vím, co dělám.Mezi mé koníčky posledních let patří filipínský box a boj s nožem. Ale nebojte se – má povaha je mírná a laskavá. Zeptejte se mé manželky Martiny. Naši malou dceru nosím na svých rukách jako v bavlnce.A jaké je mé motto dnes?

„Poslední není nikdy poslední.“

Odevzdej se zdraví a síle

Přijmi výzvu a přijď na sobě makat